Moje příběhy-o lásce

27. února 2010 v 21:59 | ♥Marcheliana Claudia Lorenni♥

Anetka,tak se jmenuje šestnáctiletá dívka.Nemá mámu,tátu,ani sourozence.Umřeli jí v autonehodě.Bydlí ted u své nevlastní tety,se kterou se nemá ráda.Jediný,co má ráda,je park,kde kouká a zamilované páry.Vůbec jí nevadí,že si na ni ukazujou prstem.Tiše sedí na lavičce a pozoruje šťastné dvojice.Už to nevydrží,začne plakat.Nemá jedinýho přítele,kterému by se svěřila a vybrečela na rameno.Je sama.Byla rozhodnutá,že tohle všechno ukončí.Ale pak si všimla jednoho chlapce,který se coural sám,bez dívky.Vypadal smutně,jako Anetka.Šla za ním,byla si jistá,že se s ním seznámí.Byla od něj jen kousek,ale nedokázala ho oslovit.Pul hodiny se za ním držela,ale chlapec se ani neohlédnul.Odbočil do vily,kde udajně bydlí.Anetka začala plakat.Chlapec se otočil,ale jen v rychlosti.Jeho krásné,tmavé oči Anetce dodávali sílu žít.Druhý den na něj v parku čekala znovu.Seděla smutně na lavičce a upravovala si vlasy.Nervózně se koukala do všech stran.Najednou ho uviděla a rozběhla se za ním.Tentokrát ho osloví.Když kolem něj procházela,uviděla,že pláče.Chytla ho za ruku a zeptala se,jestli nechce pomoct.Chlapec smutně zakýval hlavou,že ne.Anetka nic nechápala.Chtěla mu pomoct,ale nevěděla jak.Neměla tušení,proč pláče.Celé tři týdny se s nim vídala v parku,aniž by se domluvili.Byla zoufalá,ale dneska byla rozhodnutá,že ho pozve do kavárny.Když mu to pověděla,vypadal veseleji,jako kdyby na to čekal už delší dobu.
Oba si objednali čaj.Chlapec se ani nenapil.Anetka se ho zeptala,jestli ji nechce řict,co se stalo.Rozbrečel se a potom z něj vypadlo,že v nemocnici leži jeho maminka,která žije už jen díky přístrojum.Anetka si vzpomněla na svou maminku a řekla mu,cose stalo v její rodině.Chlapec jí prozradil,že se jmenuje David.Od te doby se vídali každý den a po čase spolu začali chodit.Byli spolu šťastný,vypadali jako nejhezčí dvojice pod sluncem.David vzal Anetku s sebou do nemocnice za maminkou.Věděl,že jí Anetku nikdy nepředstaví,protože její život je už jen otázkou času.Když přišli do nemocnice,přistoupil k nim lékař.Vypadal smutně,jako by jim něco tajil.Anetka si byla víc než jistá,co chce říct.David pravděpodobně taky pochopil,o co jde.Jeho maminka zemřela.Doufal,že ted se bude mít dobře,nic jí nebude bolet.Ale jeho bolí srdce.Byla to jeho maminka,ta,co ho přivedla na svět a učila ho držet příbor a jíst,ta co ho připravila na vše dobré a zlé.Po tvářích se mu kutálely slzy.Anetka ho objala.Ted je jediná,koho David má.
Díky Anetce se postupem času vzpamatovával z máminý smrti.Ale choval se jinak.Byl pořád smutný,málo kdy se smál,skoro vubec nejedl.Zdálo se,že to nezvládá.V noci ani pořádně nespal.Postával u okna,nebo plakal.Anetce neskutečně ubližovalo,jak se trápí.Chtěla mu udělat radost,ale nevěděla jak.Potom ji napadlo,že by ho mohla vzít do parku.Tam už dlouho nebyli.Souhlasil.Drželi se za ruce,občas se políbili.Anetka měla pocit,že už je všechno dobré.Společně se koukali na veselé děti,co si hrají s míčem.David vypadal mnohem líp,než když seděl doma a myslel na maminku.Anetka ted v jeho životě hraje nejvyšší roli.Posadili se na lavičku.Křik dětí jim dělal dobře,připadalo jim,že jsou jak andělé.Začali se libat,vyrušil je až vykřik malé holčičky.David uviděl,že ji spadl míč do silnice a rozeběhla se za ním.Na silnici byl míč,holčička a auto.Jelo rychle,ale holčička chtěla míč za každou cenu.David za ní vyběhl,nemuže ji nechat přejet.Její maminka by byla smutná jako on.Anetka strachy ani nedýchala.Zavřela oči a prosila,aby to dobře dopadlo.Po chvíli byla slyšet hlasitá rána a výkřik Davida.Anetka se podívala.Viděla holčičku s míčem na okraji silnice,byla živá a zdravá.Potom uviděla Davida jak leží na zemi,celý od krve.Začala plakat a rozeběhla se k němu.Nehýbal se,skoro nedýchal.Anetka se zhroutila.Když se probrala,byla v nemocnici.Rychle si přehrála,co se stalo.Vyběhla z pokoje a běžela za doktorem.Skoro neviděla přes slzy,ale nevzdávala to.Doktora našla v ordinaci a ten jí dovedl na pokoj za Davidem.Anetka se lekla.Pohled na něj byl smutný.Od těla mu vedly ruzné hadičky a přistroje všelijak pípali.Sedla si k němu a plakala.Měla pocit,že ho ztratila,přitom David ještě žil.Dala mu pusu na tvář,ale netušila,že tahle pusa byla poslední.Přístroj vydal dlouhý,netlumený zvuk.Anetka začala volat,at neblbne a normálně dýchá.Začala brečet,jako nikdy předtím.Do pokoje přiběhli dva doktoři.Snažili se mu vrátit život,ale marně.David zemřel,zachranil život malé holčičce a svuj ztratil.Je po všem.Anetka je sama.Zase je to ta smutná,tichá dívka.Ale ted to všechno ukončí.Pujde za svým přítelem,za tim,co ji dal sílu žit.Za tim,díky kterému poznala,co je to láska.Ted už budou navždy spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

byl/a jsi tady?tak klikni

klik 66.7% (16)
nekliknu xD 33.3% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama